Odpoutat se, či žít dál v naději?

Odpoutat se, či žít dál v naději?

Článek, který dnes napíšu, mi vnuklo přečtení článku na jednom blogu. Dovedl mě k zamyšlení. Kam tahle cesta vede? Na tohle téma se mi dobře psalo a doufám, že si jeho čtení užijete stejně, jako já psaní. Zpříjemnit by vám ho mohla písnička, u které jsem článek napsala. > https://www.youtube.com/watch?v=TiRa_DwalQc

Po tom, co se za poslední rok stalo, si prostě nedokážu vybrat. Rok žít v přechodném stavu, kdy jsme byli kamarádi,ale oba chtěli něco víc, dalo mým citům docela zabrat. Jednou jsme spolu i chodili, ale to, co se ve vztahu dělo, mě ničilo ještě víc. A až po roce můžu říct, že ho znám. Vím, nad čím asi přemýšlí. Co mu vadí a co by chtěl. Dokážu odhadnout jeho reakci, jeho emoce. Je dost možné, že je to jen jednostranné, protože se v poslední době chovám.. ehm. Nevyzpytatelně. Občas dělám věci proti své vlastní vůli za záminkou „takhle to bude lepší“ a pak zjišťuju, že tím ničím nejen sebe, ale i jeho. Cítím se kvůli tomu provinile, protože když koukám do minulosti, tak nějak jsem občas koukala jen na sebe. To,co bude lepší pro mě. A to, co jsem dělala.. Řeknu to takhle. Divím se, že po tom, jak jsem se občas chovala, mě nenechal být. Dobře, některé rozhodnutí nebyly sobecké. Byly hlavně pro jeho dobro. Aby se vzpamatoval. Ale o tom někdy jindy.

Teď, po tom, co jsme si dali stopku(naše cesta byla plná těhle stopek), možná stoprocentní  konec, jsme pouze kamarádi, a píšeme si, ale ani jeden své city (teda zatím) nezměnil. Vím, je mi teprve čtrnáct a jsem si vědoma toho, že on není má pravá láska, ale i tohle odloučení na mě zanechalo šrámy. Naučil mě toho hodně. Naučil mě se bavit s klukama, nebát se zamilovat, nebát říct své city.. A teď, jsou tu dvě možnosti. Odpoutat se od myšlenek, pocitů, srdce, vzpomínek a lidí,a zkusit jít dál, bez něj a citů k němu, a nebo stále doufat v to,že se změní a vše bude úžasné? V tohle jsem doufala až moc dlouho a teď už jen říkám, že jsem ztratila naději. Ale uvnitř, někde velmi hluboko, ta naděje je. Je tam ta malá N-A-D-Ě-J-E. Bojím se, že když se odpoutám, uvědomí si, o co skutečně přišel. A pak bych do toho asi po desáté spadla. Někteří si teď můžou říkat „jak ho sakra může milovat, když je jim teprve čtrnáct, ještě ani neví, co láska je.“ Fajn, myslete si to. Tohohle slova jsem se bála docela dlouho,a nám oběma trvalo, než jsme ho začali používat,a když tak přemýšlím, není to láska na týden, kdy se dají dohromady „jen aby někoho měli“ a rozejdou se kvůli „promiň, ale už tě nemiluju.“ Tyhle vztahy zřejmě asi nikdy nepochopím, ale to jsem trochu odběhla od tématu. My mezi sebou máme výjimečný vztah, který je těžko popsatelný slovy.

Díky článku jsem se do toho znovu položila a pomohlo mi to. A závěr? Nechám věci plynout, pokud se něco má stát, stane se to, a pokud ne, tak ne. Je to ve hvězdách:)

SOMETHING ABOUT ME

Ahojda, :) tak vás zdravím. Pořádně ani nevím co mám psát, ale chtěla bych, abyste si udělali obrázek o tom, kdo sem vůbec píše. Tak začneme :)

Jmenuji se Sabina a je mi 14 let. Jsem vysoká, mám zrzavé vlasy a pihy (:x). Jsem sobecká, tvrdohlavá a urážlivá, ale jsem optimista. A i když se to možná na první pohled nezdá, jsem hodně citlivá. Ráda přijímám různé výzvy a nemám ráda bezohledné lidi.

Mojí největší láskou byli, jsou a budou koně <3. V podstatě jsem se na nich narodila, protože celá moje rodina je taková ,,zakoňovaná'' :D.  Dost jsem si toho u nich prožila, moc krásných chvil, ale i dost nepříjemných. Všechno zlé ale posiluje, a tahá mě to dál a dál. Můžu se pořád učit něco dalšího a dalšího. Od koní mám taky nejlepší přátelé, kterých si vážím. Kromě těchhle mých tří holek jsou to i kamarádky ze školy. Svoje přátelé bych nikdy nevyměnila a  jsem hrozně ráda, že je mám, protože jsem zažila i chvíle kdy jsem je neměla. A bylo to těžký... Strašně ráda se směju a ráda jím, i když mi toho moc nechutná :P. Ráda sportuju :3. Dělám atletiku, nejlepší pocit když jsem unavená a zároveň spokojená :)). Ráda vytvářím videa, čtu a koukám na seriály. Když jsem byla menší, jeden rok jsem hrála na flétnu, potom na housle a dva roky jsem chodila do sboru. U ničeho jsem ale nevydržela :D. Jednou bych se chtěla naučit hrát na klavír :3. A chtěla bych kočku (a koně samozřejmě :D)! Mám doma akorát andulku se kterou si moc ráda zpívám :D*.

Doufám, že jste si na mě nějaký názor udělali, ať už špatný nebo dobrý:)!

Jaká jsem (1/-)

 Jako první bych se vám chtěla představit. Myslím, že vám bude k ničemu vědět, kolik mi je, jak vypadám a co jsou moje koníčky. (vlastně všechno časem v mých článcích zjistíte) Připravila jsem si pro vás pár otázek, třeba si z nich aspoň trochu uděláte obrázek toho, jaká jsem.

Co ti schází?

Schází mi láska. Schází mi někdo, kdo mě bude opravdu milovat, dojde ke mně, když se všichni otočí zády, obejme mě a řekne „Všechno bude v pořádku, já tady vždycky budu pro tebe a spolu všechno zvládneme.“ Někdo, kdo se mi nebude bát říct, že mě miluje, klidně to vykřičí do světa a nebude se za to stydět. Ten, co se nebude vymlouvat na to, že něco uvnitř mu brání být se mnou šťastný a zkusí s tím bojovat. Kdo by mě mohl poslouchat celou noc, smát se mým blbým vtipům. Říkat, jak mi to sluší, ikdyž budu vypadat příšerně. Někdo, kdo mě nikdy neopustí a nebude mi lhát. Kdo mě chytí za ruku, když budu nervózní. Takovou lásku si představujeme všichni, a časem přijde ke každému. Jen si na ni musíme počkat, aby pak stála za to.

Jsi vždy sama sebou?

Upřímně? Ne. Občas se přetvařuju, nebo se „krotím“. Bojím se, aby mě lidé neodsoudili hned po prvním setkání (a že takoví existují), takže se snažím kontrolovat, co říkám a co dělám, a až toho člověka znám lépe, teprve se chovám podle svého pravého já. Někomu to může znít falešně, ale rozhodně někomu nepodlézám jen abych se zalíbila.

Několik věcí, ze kterých má strach

-smrt

Kdo by se nebál smrti?

-z vážných zdravotních problémů

Bojím se, že se mi něco vážného stane.. Když nad tím přemýšlím, nejradši bych si dala facku, protože nad takovými věcmi bych se vůbec (a už vůbec ne v mém věku) neměla trápit. Boužel, moji mysl neovlivním.

-ze ztráty blízkého

A to nemluvím jen o smrti. Když si s někým vybuduju vztah a mám toho člověka opravdu ráda, tak se někdy stane, že prostě musí z mého života odejít. Takovým věcem se nedá zabránit a přijdou v dobu, kdy je člověk nejméně čeká. Postupem času odloučení zjišťuje, že i to, co mu na dotyčné(m) vadilo, mu chybí. Místo, na kterém jsme spolu byli. Hláška, které jsme se smáli. Společná minulost nás pronásleduje na každém kroku a nějakou dobu trvá, než aspoň částečně zapomeneme.

Abych vás hned nezahltila moc slovy, končím. Mějte se hezky, s pozdravem

Who I am.

 Chtěla bych, abyste věděli, jak strašně těžké je napsat první, úvodní článek, ale věřím, že to všichni víte, proto je tohle mé přání vcelku zbytečné, co už.

Je jasné, že bych se  vám nejdřív asi měla představit, něco vám o sobě napsat. Ale to je přesně to, co já v téhle chvíli neudělám :D. Myslím, že o mně vlastně nic nepotřebujete vědět, vše se dozvíte v mých dalších a dalších článcích.

Jediné, co bych chtěla abyste věděli je to, co ráda dělám. Úplně ze všeho nejvíc (kromě ježdění na koni, samozřejmě) mě baví focení. Miluji focení, nic mě nedokáže potěšit víc, než pocit, že jsem konečně vyfotila hezkou fotku, že se mi podařilo vyfotit přesně to, co jsem chtěla. <3

  A právě tímhle prostředkem se vám pokusím trochu představit.

Každá fotka, kterou jsem vám vyfotila zobrazuje kousek ze mě. Kousek z toho, co mě dělá mnou. A právě tyhle činnosti jsou to, co nejvíc miluji, a co mě nejvíc baví dělat. Třeba se v nějakém tom obrázku sami najdete a zjistíte, že se mnou máte něco společného :).

Čtení. Miluji to. Je pravda, že dřív jsem četla o dost víc, ale času je čím dál méně a povinností více. I tak se ale snažím vždycky si nějaký ten čas najít, protože není nic lepšího, než si sednout, do ruky vzít knížku a po dlouhém dni se vžít do napínavého a úžasného příběhu. <3

Hraní na kytaru. S tím jsem začala nedávno, ale kupodivu mi to docela jde :D Společně se saxofonem a klávesy je právě tohle způsob, jak zabíjím nudu a hlavně to, co dělám ráda. Už od mala jsem na kytaru chtěla umět hrát, a až teď jsem si tak nějak svůj ‚sen‘ začala plnit :)

Klavír. Kapitola sama o sobě. Něco, čemu se věnuji už 6let a stejně mě to pořád bavé. Mohla bych tu psát o tom, co a jak hraji celé hodiny, ale shrnu to do jednoho slova: "Umění."

Malování. Je pravda, že nemaluji a tak často, a mé výtvory nejsou nijak úžasné (vlastně, nejsou ani dobré :D) ale i tak, maluji strašně ráda. Nic se nevyrovná chvilky, kdy vezmete tužku do ruky, do sluchátek si pustíte písničky a malujete. Prostě malujete.

KONĚ. Myslím, že tady není třeba slov. Koně byly, jsou, a vždycky budou v mém životě. Jinak by to ani nešlo. <3

                                                                                                                        Tak to je všechno. S láskou 

TWENTY FACTS ABOUT ME

,,Když chceš poznat člověka, podívej se na jeho práci.''   

Není to nejjednodušší začít psát na blog, na kterém je prázdno. Ale každý musí někde začít a začátky jsou podle mě vždy v prázdnotě. Většina velkých věcí vzniká z ničeho.. Tak jsem se rozhodla dát sem o mě na začátek pár faktů, snad se budou líbit. =>

1. Jmenuji se Markétka, ale to jméno se mi vůbec nelíbí

2. Narodila jsem se 19.9.1998

3. Mám dva starší sourozence, sestru a bráchu

4. Prý jsem víc podobná bráchovi, ale nemám ráda, když to někdo říká :D

5. Na první pohled působím namyšleně

6. Miluju růžovou a modrou barvu :)

7. Mám psa

8. Mým snem je mít koně :)

9. Chci se stát Veterinářkou

10. Jsem strašně nervní

11. Nemám ráda, když se mě někdo snaží přemluvit v pravý opak než si myslím já

12. Na všechno mám svůj názor a jsem kritická

13. Mám ráda upřímnost

14. Nemám ráda sebepoškozování

15. Miluju malé děti O:)

16. Mám plyšovýho medvěda v životní velikosti a pokud není v místnosti kde spím, neusnu

17. Miluju lízátka, když jsem byla menší, dokázala jsem sníst i 10 lízátek za den :D

18. Mám panickou hrůzu z pavouků, nedokážu se jich dotknout ani na obrázku v knížce :(

19. Miluju nakupování, kamarády a smích :)

20. Nesnáším dějepis, nerada se ho učím.. nejde mi to

Budu ráda za každý komentář, a jestli chcete další fakty stačí říct. :)) 
Bye, M.

HELLO EVERYONE

Ahoj všichni,
jsme čtyři normální holky, které rády blogují, to byl jeden z důvodů proč tento blog vznikl. Chceme sem psát od každého něco, aby si tu každý našel svoje, a doufáme, že chápete, že to nebude hned a že začátky budou těžký. Každá z nás jsme odlišné, ale v něčem jsme všechny čtyři stejné, milujeme koně. :)
Kamča, ta nejmladší z nás, má 13 let, ráda fotí, miluje zvířata, hraje na klávesy, saxofon a učí se na kytaru + nádherně zpívá! :) Je strašně chytrá, i když někdy je blázen (kdo ne :P).
Dál Nikča, která má 14 let,ráda fotí, tančí street dance, neumí zpívat (hahahahaha -,-) a je vysoká zrzka. Miluje zvířata, jako my všechny. :P
Potom Sabča, taky 14 let, dělá atletiku, ráda nakupuje a hlídá svoji mladší sestru (ironie). :D
Nakonec jsem já, Markét. Mám 15 let a blond vlasy. Nic zajímavého nedělám, hrála jsem tenis, zpívala, malovala, ale v poslední době mě baví jen to ježdění. :)
To jsme ve zkratce my. Nevidím se s holkama moc často, protože bydlím od nich celkem daleko, ale když se vidíme tak to stojí za to. :)) Psát na blog rozhodně nebudeme všechny naráz, někdy sem bude psát jen jedna, protože škola je teď celkem náročná, ale každý den se pokusíme něco přidat. Doufáme, že se vám tady bude líbit a budete se sem rádi vracet.
Bye, M.